Pokud někdo postrádá mé příspěvky, muže se teď z jednoho potěšit, aneb tradiční pobyt s babičkou.

Už pět let je pravidlem, že babička ode mě dostane k Vánocům nějaký wellnes pobyt. Slevomat otvírám tak den, max. dva, před Vánocemi a vždy tam něco fajn ulovím, stejně tak i letos. Chystáme se do Karlových Varů. Už jsme je jednou navštívili, ale pro velký úspěch to dáme znovu. Babička má vždy cestovní horečku už měsíc před, řeší co s sebou (samozřejmě si vždy vezme to stejné) a hlavně, jestli to nebylo moc drahé, že jsem se zbláznila.

Konečně jedeme. Letos díky bohu autem, vloni jsme museli přizvat na náš trip také mamku, alias řidičku, jelikož můj “driving licence” se povaloval ve druhém šuplíku na magistrátu města Kladna. Babi kontroluje, zda má všechno – ano, má, ale pro jistotu se podíváme znovu. Celou cestu mi povídá o svačině, kterou nám s sebou připravila. Představuji si pravidelnou situaci, kdy si objedná kávu v restauraci a z tašky si ulamuje kaiserku a nemůžu se toho dočkat 😀.

Jsme na místě. Nevím, jak se to stalo, ale zapomněla doma kabelku. Začíná panikařit. Co budeme dělat, když tam má ty peníze. Snažím se ji uklidnit, že i já je mám a že to jistě bez její peněženky zvládneme. Ujistí se ještě raději 3 krát, pak se mi podaří ji přesvědčit, že to opravdu zvládnu a jdeme se ubytovat. Babi se také moc ráda fotí, takže u každé fotky má nějakou vtipnou narážku.😂😂.

Pokoj je známý a pěkný. Vyrážíme hned na kávu. Jelikož nemá kabelku, nemá ani svačinu = musí si objednat i jídlo. Uf, akce kaiserka z tašky se nekoná 😀. Potom nás čekají první procedury – suchá masáž na vodní posteli a pak masáž nohou rybičkami. Rybičky byly velmi vtipné, strašně to lochtalo a ta představa, že vám ryby jedí starou kůži je prostě divná, ale pro babi zážitek. Jak ale zavolá dědovi, když nemá ten telefon, který je také v kabelce. Snažím se vysvětlit, že i z mého telefonu se lze dovolat.

Čeká nás večeře a pak bowling. O večeři zjišťuji, že nemá babi kabelku – ano, vím už to pár hodin, ale je třeba tuto skutečnost zopakovat. Bowling je vtipný. Babča nikdy nehrála, takže při každém hodu koulí se otřese celý hotel v základech. Pomalu se dostává do formy a poslední kolo mě dokonce poráží. Prý to musí zavolat dědovi, ale jak, když nemá telefon. Připomínám se, že já ho mám. Ještě, že ho Evo máš. Babi, já jsem Ája, povídám. Je sranda.

Druhý den vyrážíme plavat do Alžbětiných lázní. Jsme tam skoro sami, takže je to super. Babička mi stihne opět říct, že nemá kabelku a opět mě nazývá Evou. Už na to začínám slyšet. Čeká nás oběd. Vybavuje se mi historka z minulé návštěvy KV, kdy si dala babi kachnu za cca 400 Kč a celý oběd vyprávěla, že na Kladně by za to měla tři celé kachny 😂😂. Objevujeme také restauraci, kde mají kachnu, jen za 159 Kč, jdeme tam. Čekáme dost dlouho. Babi má pořád narážky, že asi kachnu teprve loví apod. 😀.

Večer nás čeká vířivka ze sektem. To je skvělá představa, jen tam upřímně místo babi vidím svého přítele, ale ten je momentálně někde v Rakousku na lyžích, takže to asi budu muset zvládnout i s babi, jak romantické 😂. Voda je horká, zjišťuji, že babička zapomněla tašku a už jsem na dobro Eva.

Poslední ráno vyrážíme lanovkou na Klínovec. Je nádherné počasí. Babi nechápe, jak můžou ty malé děti tak lyžovat. No, prostě můžou, jak to vysvětlit, když v době jejich dětství nic takového nebylo.

Výlet byl skvělý a co z toho plyne na závěr? Dělejte radost lidem okolo sebe, starejte se o své prarodiče i rodiče, nikdy nevíte, jak dlouho tu s vámi budou. Je krásný pocit pak vidět to štěstí v těch jejích očích, ty zážitky které má, i když jsem Eva, i když bude jíst kaiserku v restauraci. Doufám v to, že až mi bude 83, budu také v takové formě a kondici. Takže výletu zdar a dobrou noc 🙂.